Základní triky.

Slovo freestyle lze přeložit jako styl volný nebo volný způsob, V případě florbalu je to kouzlení s holí a míčkem volným způsobem. Existuje celá řada jasně rozpoznatelných triků a některé z nich už mají své pojmenování – nejčastěji se jedná o slovní výpůjčky ze západní anglosaštiny. V Česku jsme začali používat fonetickou variantu slova freestyle a mluvíme o fríčku. Než se pustím do popisování několika ustálených a akceptovaných termínů a jejich variant, rád bych se zmínil, že maséři i další fríčkaři rozeznávají základní fríčko (základ) a fríčko extrémní (extrém). Hranice mezi dvěma kategoriemi se posouvá a někdy smazává. Základní fríčko je jednodušší, má omezené portfolio cviků (tak třeba pět), dá se celkem brzo v základní formě naučit, zvládne jej širší okruh uživatelů, po dobrém zvládnutí se stává zbraní, lze jej zapojit a využít ve hře a nevyžaduje záhyb 3 cm. Extrémní fríčko zahrnuje těžší tríčky, je třeba jej více a častěji trénovat, do hry obvykle nelze zapojit zejména kvůli pohybu čepele nad úrovní kolen a pasu a akrobatickým prvkům (sed, leh, kotoul atd.) a vyžaduje nejlépe 3 cm. Každý florbalista (pro jednoduchost v mužském rodě, ale patří sem i florbalistky) si určitě vyzkoušel pinkání na hraně čepele. To se hodí i do hry například při tečování nebo zpracování skákajícího míče nebo pro diváky. Pinkání na hraně má několik podob. Může být jednoduché, s protočením čepele v ruce, zatím co míček je ve vzduchu, opsání kruhu kolem letícího míčku. Může být i složité s odrazem míčku do výšky nebo tím, že se pinká nízko nad čepelí ve vysoké rychlosti. Výška a rychlost se kombinuje nebo se zapojí otočka o 360 stupňů, jak je libo. Pinkání na hraně je efektivní v kombinaci s jinými triky. Pinkat lze nejenom na horní hraně a před sebou - variant je prostě mnoho: za zády, nad hlavou, mezi nohama a dokonce v omezeném rozsahu se zavázanýma očima, kdy borec spoléhá na jemný cit v dlani a rukou a pinká naslepo (fakt se to dá, viděl jsem to u letošního juniorského mistra na tréninku). Pinkání lze přesunou na hůl nebo na špunt hole a mezi jednotlivými místy kombinovat nebo dokonce odrazit míček i od těla. Jeden norský borec to ukázal na Czech Openu 2005. Škoda jen, že jeho portfolio triků bylo omezené a v krvi kolovalo české pivo, byl to bavič a naznačil, že žonglování má ve fríčku své místo. Přesto se paradoxně nejedná o vysoce hodnocený trik, ale patří do základního repertoáru fríčkaře a zvyšuje cit pro míček. Po pinkání přichází na řadu trik, který zkouší snad každý, od elévů po veterány. Je to „single“ neboli „basic swing“. Jedná se o jednoduchý švih z jedné strany na druhou (zleva doprava či naopak, podle toho, na kterou stranu hraješ), obvykle tak deset čísel nad zemí. V exhibicích je tento trik přechodovým a borci jej dělají metr nad zemí nebo nad hlavou nebo v leže nad sebou, prostě všelijak. Jeho základní charakteristikou je přesun z jedné strany na druhou v oblouku. Nejlepší je začínat z forhendu. Někdo to nacvičuje nejdříve na zemi, vodí míček na čepeli, opisuje před sebou oblouk, jako když seče trávu kosou. To je fajn, ve hře se to také hodí, ale můžeš začít rovnou. Důležité je, že pohyb začíná až za úrovní těla, nikoli před tělem, a hlavně v klidu, ne jako když tě někdo dloubne do boku nebo jinam. Po dobrém zvládnutí triku borci pohyb zkracují, ale ze začátku je třeba trpělivě a v klídku trénovat v plném rozsahu pohybu. Jakmile se ti to podaří na místě, zvedni hlavu, nedívej se na ruce ani míček a zkus udělat pár kroků do strany, dopředu nebo dozadu. V dalším stádiu začni normálně chodit do všech směrů a třeba popoběhni, zrychli nebo zpomal. Základní švih můžeš dělat i jednou rukou (osobně jsem se jej naučil nejdříve jednou rukou) a přesunout jej do strany a začít běhat. Když se ti při tréninku smějí, nenechej se odradit. Trénovat fríčko můžeš kdekoli. Naše oblíbené místo je u výtahu na chodbě nebo v parku. No a když tento trik zvládneš, překvapíš během tréninku pěknou s týmem fríčkovou přihrávkou a vezmeš si trochu respektu zpět. Obrázek 1 ukazuje, kde musíš stát a kudy vést hůl s míčkem při nácviku základního švihu. Pokud hraješ nalevo, začni zleva. Pokud hraješ napravo, začni zprava. Obrázek 2 ukazuje variantu do běhu, pokud hraješ nalevo.

Střední triky

Po krátké odmlce pokračujeme odkrývat kouzla zvaná freestyle... Doufám, že single nebo basic swing zvládáš celkem v pohodě. Ono stejně chvíli potrvá, než si ten který cvik opravdu „sedne“. Dalším, velmi populárním trikem je „loop“ neboli smyčka. Mnozí jej znají jako pod názvem runestik. Proslavil jej švédský florbalista Peter Runnestig. Jedná se o tríček, který otevírá dveře složitějším parádičkám. Ve hře jej uplatníš ojediněle a vlastně často z něj využiješ pouze jednu fázi. Ve hře se smyčka provádí do výše kolen, v extrémní fríčku metr nad zemí, vedle těla nebo vertikálně s ukončením před nebo za hlavou, v sedě nebo vleže, prostě všelijak. U smyčky prožiješ kýženou svobodu v provádění triků, neboť začneš kombinovat smyčku před tělem, pinkání nebo single a vytvářet kreace. Někomu se to povede hned, někomu až za den, někdo se trápí i několik týdnů. Mně to trvalo několik týdnů. Snad proto mohu povzbudit všechny částečně zklamané skutečné nebo falešné začátečníky. Ono se to poddá. Osobně nejdůležitější krok jsem udělal, když jsem se vyklidnil do pohody a přestal při provádění smyčky spěchat. Doporučuji smyčku trénovat téměř do nekonečna, dokud nezískáš pocit neuvěřitelné lehkosti bytí. Smyčka je taky jakýmsi ukazatelem zahnutí čepele. Opět se dostávám k tématu „ideálního záhybu“. Jak jsem se zmínil, ideální záhyb vlastně neexistuje. Každý hýbe rukama pod jiným sklonem a z jiné výšky. Nicméně na smyčce lze vyzkoušet, zda záhyb sedí, zda se v něm míček kvrdlá nebo zda je vůbec vhodný na fríčko. Čím víc budeš trénovat, tím menší záhyb budeš potřebovat. Někdo říká, že je třeba udělat záhyb klidně 3,5 cm a trénovat a pak postupně ubírat. Nevím, mně přijde, že záhyb 3 cm je skutečné maximum a větší záhyb by nedával smysl. Raději nespěchej a zkoušej se záhybem do limitu. Pokud hraješ nalevo, začni zleva. Pokud hraješ napravo, začni zprava. Jakmile se dostaneš do pohybu zpět, opiš před sebou smyčku a nazpět to samé. Často se stává, že smyčka jedním směrem funguje a naopak to padá. Důležité je zachovat klid a uvědomit si, že smyčka cestou zpět má stejný tvar a je třeba se trochu víc snažit a pokusit se o stejný tvar. Pozor: ze začátku bolí záda zejména proto, že vše děláš v křeči. Není třeba vše urvat najednou. Fríčko je cesta a nácvik lze přirovnat k nácviku katy v karate.

ATW – around the world

Následující tríček hodně zvedá sebevědomí. Není totiž moc složitý a lze jej trénovat i s unavenýma rukama a zvládne je i florbalista veterán. Říkáme mu á-té-véčko, cesta kolem světa nebo kruh. Nejlépe je začít před sebou a opisovat kružnici, klidně oběma směry. Někomu sedí více ten či onen směr. S ATW před tělem v úrovni hrudníku si člověk odpočine, občas přivře i oči. Kružnice může mít veliký nebo malý poloměr, můžeme ji kreslit rychle nebo pomalu, kombinovat se smyčkou, zvednou mírně nad hlavu a otáčet se při tom kolem osy. Zkrátka, je to vděčný kousek. Attenzione: ATW mezi nohama nebo za zády je těžší. Pokud se ale daří před tělem, je jasné, že časem půjde i v jiných polohách. Na letošních pražských hrách a Czech Open patřilo ATW k často uplatňovaným záležitostem a kdo jej uměl rychleji a přesněji, měl výhodu. V

Mezi kopyta – between the legs

Tento kousek vypadá složitě, většinou se nepovede napoprvé, ale přináší patřičné uspokojení. Jedná se totiž o složitější manipulaci nejenom s holí, ale také s tělem. Postup je zhruba následující. Nabereš míček do základního švihu, cestou zpět uděláš uprostřed smyčku, ale místo dokončení po směru zasuneš hůl mezi nohy a smyčku dokončíš tam. Cesta zpět je pak libovolná: buď vše provedeš stejně, nebo jednoduše hůl vytáhneš ven a přejdeš do jiného triku, nebo míček z čepele vyhodíš. V poloze mezi nohama lze také pokračovat do jiných triků. O tom potom. Vyšší složitost uvádím proto, že při jízdě mezi nohy se musíš předklonit. Ze začátku tě to bude nutit nadzvedávat nohu, budeš mít pocit, že se tam nevejdeš. Po čase tréninku se však uvolníš a mezi kopyta provedeš v různých modifikacích. Tento kousek ve hře nelze moc uplatnit, ale pomáhá při orientaci kolem těla v předklonu a povzbuzuje stabilitu. Pokud zvládáš mezi nohy dokonale, dá se z této pozice přihrát parádička. Tvůj spoluhráč/ka to ale musí čekat. Velmi ojediněle se tímto tríčkem osvobodíš ze situace, kdy tě zdvojí nebo ztrojí, nebo alespoň přihraješ. Máme to vyzkoušeno. I tak však platí, že mezi kozy je přechodovým tríčkem a je spíš pohledný než účinný.

z floorrballfreestyle.wgz.cz






BlueBoard.cz
BlueBoard.cz
<center><script type="text/javascript" src="http://hostuju.cz/reklama/baner.php"></script></center>